Začnu malým povzdechem,
prokrastinace flákání je hrůza. Ovšem, kdyby nebyla škola, nebyla bych ani já, protože ač to bude znít řádně ujetě, já mám školu ráda a nevím, co si bez ní za pár těch let, kdy jí možná budu muset nadobro opustit, počnu. A kdyby nebyla práce do školy, nebyl by ani tento článek (
a kruhy pod očima). Ale stop sebelítosti a jde se na věc.
Ráda vám ukážu knihy, se kterými bojuji jak se dá, ale asi je snad nikdy nedočtu. Někdy je na to vážně potřeba čas (
se jim věnovat a sedět u nich se slovníkem...
na to fakt teď nemám nervy) a někdy je prostě stále předbíhají jejich o
i o větší fous (
pro mě) zajímavější kolegyně.
1. Unter der Rose
Kniha, kterou jsem shodou okolností dostala zdarma ke zrecenzování a vážně se stydím, že jsem to ještě neprovedla. Pravda, není žádný časový limit, za který byste knihu měli stihnout přečíst a napsat, co si o ní myslíte, ale řekněte sami, rok už je docela dlouhá doba, že?
A jak jsem se k ní dostala? Jistě mnoho z vás zná Goodreads a jistě mnoho z vás ví, že se tam dají i "vyhrávat" knihy. Tedy, že vám je autor pošle a vy o nich něco napíšete. Já tuto možnost objevila před rokem a plna nadšení (tou dobou jsem byla ve Vídni) jsem se přihlašovala na všechny giveaways, které mi to povolilo. Osud tomu chtěl, abych místo anglické knížky (
kterou přelouskám za stejný čas jako českou a většinou si i užívám, že to ten překladatel nezmrvil nezkazil) dostala německou. A já jsem na tom s němčinou né úplně slavně. A tak mi chudinka už rok sedí v knihovničce a smutně na mě kouká a vrhá na mě vyčítavé pohledy, kdykoliv jdu kolem. Ale já jí jednou pokořím!
2. Game of Thrones
Jsem asi za hrozného barbara mezi knižními blogery a bloggerkami (
mám dilema, jestli jedno "gé" a nebo dvě, tak mě když tak omluvte), ale já se tím vážně nemohu prokousat. Nepřijde mi to tak úžasné, jak se ze všech stran na mě valí. Přijde mi to zbytečně popisné, zbytečně se snažící o velké epično, zbytečně moc postav a zbytečně nudné. Ne, vážně, já tu knížku mám ráda (
hezky voní, jako skoro všechny), dostala jsem jí od mé sestřičky (
ano, ano, od Cley, tipujete správně) a ráda bych jí dočetla, ale není pro mě zajímavá. A je anglicky, což je paráda. Ale je to pro mě spíš taková řehole. Jako kdybyste věděli, že máte rozdělanou práci, ke které když si sednete, budete po chvilce odcházet unavení a uondaní. Tímto se omlouvám všem, které jsem svým výčtem negativních a ještě negativnějších názorů na GoT urazila. Dala jsem si za cíl, že to přečtu a že se překlenu přes tu nudnou fázi, prý se to dá, začátek je prý nudný. Jenže je tam hodně prý a to já si zatím budu číst knížky, které na mě svou zajímavostí přímo křičí.
A to jsem prosím milovnicí fantasy! Co se mnou proboha je?!
3. Nekonečná série Mortal Instruments (Nástroje smrti)
První díl této série jsem četla v češtině a líbil se mi. Fantasy svět (
jak já ho mám ráda) zase trochu jinak pojatý. Bylo to zajímavé a dokonce se to i zajímavě rýsovalo dál. Tak jsem koukala na webové stránky knihovny, kde druhý díl byl právě čerstvě a byl beznadějně rozpůjčovaný. A tak co by ne, kamarádka si dopředu druhý a třetí díl koupila (
v angličtině), a tak jsem si je půjčila. A teď to přichází, druhý díl jsem dočetla, nenadšená, neuchvátilo mě to, ale dočetla jsem to za celkem krátkou chvíli. Třetí díl už byl horší, u toho jsem téměř trpěla, ale také jsem ho dočetla, sice asi po dvou měsících, ale nakonec jsem si gratulovala, že jsem statečná
a úžasná a skvělá a že se jen tak nevzdávám. Jenže, pak přišlo dilema, dostala jsem se ke čtvrtému a pátému dílu (
u toho teď trpím, abych vám nastínila vývoj událostí) a začalo rozhodování, jestli nechat sérii rozečtenou a
už se k ní nikdy nevracet pokračovat, až si odpočinu od stylu psaní, hlavních postav a celého fantasy světa, a nebo pokračovat dál. A tady přichází ta
asi obrovská chyba. Nepřestala jsem. A čtu dál. Stále! I když teď Clary nemůžu vystát a Jace mi přijde tak moc dokonalý, že v mých očích se začal podobat umělohmotnému Kenovi! Ale protože nemám ráda nedočtené knihy (
a jednu jedinou jsem v životě nedočetla, o tom asi někdy příště), srdnatě pokračuji dál.
Jestli až někdy dočtu ten pátý díl, tak si rozmyslím, jestli mi to za tu nudu a ty nervy stojí, dočíst celou sérii, ale znáte to, pak už jen jeden jediný díl...
Asi jsem vážně blázen?!
A co nemůžete dočíst vy? Dočítáte vždycky všechno?
TZU
Jsem asi za hrozného barbara mezi knižními blogery a bloggerkami (mám dilema, jestli jedno "gé" a nebo dvě, tak mě když tak omluvte), ale já se tím vážně nemohu prokousat. Nepřijde mi to tak úžasné, jak se ze všech stran na mě valí. Přijde mi to zbytečně popisné, zbytečně se snažící o velké epično, zbytečně moc postav a zbytečně nudné. Ne, vážně, já tu knížku mám ráda (hezky voní, jako skoro všechny), dostala jsem jí od mé sestřičky (ano, ano, od Cley, tipujete správně) a ráda bych jí dočetla, ale není pro mě zajímavá. A je anglicky, což je paráda. Ale je to pro mě spíš taková řehole. Jako kdybyste věděli, že máte rozdělanou práci, ke které když si sednete, budete po chvilce odcházet unavení a uondaní. Tímto se omlouvám všem, které jsem svým výčtem negativních a ještě negativnějších názorů na GoT urazila. Dala jsem si za cíl, že to přečtu a že se překlenu přes tu nudnou fázi, prý se to dá, začátek je prý nudný. Jenže je tam hodně prý a to já si zatím budu číst knížky, které na mě svou zajímavostí přímo křičí. 
Žádné komentáře:
Okomentovat