Zajímavé knižní odkazy

Možná se budu opakovat, možná to všichni znáte a já (jako mám poslední dobou stále pocit) přicházím s křížkem po funusu. A nebo také ne. Už asi měsíc, možná déle, se na mě valí všelijaké zajímavé odkazy ze všech stran a koutů internetu. A to bych nebyla já, abych to tu nerozmázla nezmínila. Tak tedy, co si myslím, že by žádný knihofil neměl vynechat?

1. Databáze knih

Aneb česká internetová stránka, nebo ještě lépe řečeno databáze, Obsahuje spousty a spousty knih, které můžete hodnotit, k hodnocení přidat i komentář a nebo si prostě jen vyhledat, co si o té oblíbené knize, kterou si čte Anička z přízemí, myslí ostatní.
Databáze knih ovšem nabízí i jiné možnosti. Po zaregistrování můžete chybějící knihy dodat, Na stránce je i bazar, kde můžete už třeba naprosto vyprodanou knihu získat za menší obnos. Můžete volně diskutovat i na neknižní témata s ostatními uživateli a nebo si i na stránce založit blog.
Co se mně osobně hodně líbí je to, že jsou tam opravdu téměř veškeré české knihy, které kdy vyšly. Navíc je web vyveden opravdu hezky a přehledně a do puntíku plní svůj účel. Už se mi několikrát stalo, že když jsem knihu nemohla najít nikde, v žádném knihkupectví, na wiki, nikde nic, tak mi google "vyhodil" právě odkaz databáze knih.
Osobně se domnívám, že je to nejvíce používaný "databázový" web v České republice, ale možná se mýlím. Tak jako tak, já mám databázi knih velmi ráda.

2. Goodreads

Bohužel na této webové stránce se s češtinou nepotkáte. Je to americká stránka skrz na skrz, ale zase je na ní spousta zahraničních autorů, se kterými si můžete i psát, pokládat jim dotazy, případně jim komentovat nejen knihy, ale i příspěvky na jejich profilu. Goodreads je obrovská databáze knih a co se týče anglické literatury, neznám větší, obsáhlejší a propracovanější databázi. Je pravdou, že se ji snaží další podobné weby dohnat, ale zatím velmi zaostávají (celé to bylo vytvořeno proto, že minulý rok celý web Goodreads byl koupen Amazonem, proto spousta lidí hledala alternativy, jak se ale zdá, lidé hlavně rádi planě žvaní hovoří, a výsledkem je, že na goodreads je stále mnoho aktivních čtenářů a knih je tam nepočítaně.

Co já na tomto webu přímo miluju je to, že po každém přidání přečtené knihy se vám "obnoví" a nabídnou doporučení na další podobné knížky. A pokud už jste unavení daným žánrem, můžete si vybrat z tisíců a tisíců jiných titulů v jiných žánrech.
Také se mi líbí, že stránka zvládne porovnat počet přečtených knih i stran za rok s roky předchozími a můžete na grafu i vidět, jak moc jste který měsíc četli.
A co je také úžasné, můžete získat knihy zdarma, pokud se budete účastnit různých giveaways, které na stránky přidávají většinou méně známí autoři. Já už mám takto doma 5 knih. Je samozřejmé, že knihy jsou tam převážně v angličtině, ale není problém najít německé či španělské knihy a já dokonce narazila i na giveways dvou knih českých.
Suma sumárum, je to pro mě asi nejpropracovanější databáze knih, se kterou jsem se setkala a zatím za ní nemám českou náhradu. Kdybyste o nějaké věděli, byla bych ráda, kdybyste mě na ní upozornili. Raději budu podporovat český web než zahraniční. ;)

O dalších zahraničních databázích se rozepisovat nebudu a ani moc nechci, protože toho o nich moc nevím. Co ale mohu udělat je sem alespoň vložit odkazy, abyste se v případě zájmu a zvědavosti mohli sami podívat. :) Samozřejmostí je, že si všechny níže uvedené odkazy můžete vyhledat i na Facebooku, Twitteru a dalších sociálních sítích. A některé (né-li všechny, tak daleko můj výzkum nesahal) mají i mobilní aplikace.
Tak tady jsou:

LibraryThing - databáze, která je dělaná formou knihovničky, co je nepříjemné a nemilé jest, že od 200 knih, které zařadíte do své imaginární knihovničky na této stránce již musíte platit. Příjemné je naopak to, že tento web má český překlad, takže i neangličtináři nebudou tápat.

BookLikes - tento web není ani tak databáze, jako spíš blogovací platforma (fujkyfuj, méně česky už to asi nešlo, ale vážně mě nenapadají české ekvivalenty, pardón). Po zaregistrování dostanete vlastní adresu, a tam si můžete tvořit vlastní knihovničku spolu s recenzemi. A je to zdarma (aspoň, že tak).

Bookish - na tomto webu si můžete knihu vyhledat a ohodnotit ji.Stejně jako goodreads vám to i zvládne zpět po zapsání do vyhledávacího média "vyplivnout" podobnou knihu. Což je určitě příjemné. A je také zdarma.

WattPad - stránka určená spíše začínajícím autorům, napíšete povídku/článek a ostatní vám ji zkritizují. A to vše zdarma. ;) Samozřejmě nemusíte psát, ale můžete jen kritizovat. To už je na vás.

Mezi další podobné weby patří: Anobii, Shelfari, BookGlutton, WeRead, Libib, The Reading Room, ThirdScribe, všechny jsou zdarma.

Více se o těchto stránkách můžete dozvědět na blog.thirdscribe.com/, bohužel je to celé v angličtině, čímž asi neangličtináře moc nepotěším.

3. Československá bibliografická databáze

Je další databází v českých internetových vodách, a daleko více mi připomíná Goodreads. Stránka je pěkně propracovaná, můžete se registrovat a stejně jako u databáze knih, v podstatě má tento web i stejné funkce a možnosti. pokud má i nějaké navíc, tak jsem na ně zatím nepřišla.
V této databázi se dají rovněž vyhrávat různé knihy, tedy poukazy na ně. V podstatě, kdo je nejaktivnější pro dané časové období, vyhrává. Za sebe mohu říci, že jsem zatím nenašla moc velké rozdíly mezi touto databází a databází knih. Pravdou ale je, že mi daleko více připomíná československou filmovou databázi (kterou ovšem moc ráda nemám...)

4. Svaz českých knihkupců a nakladatelů

Pokud chcete maličko oficiálnější informace o novinkách z knižního světa, pak určitě zamiřte na tuto stránku. Naleznete zde poradnu, můžete si projít žebříčky
knih a hned na hlavní stránce si přečíst aktuality týkající se knih. A navíc, můžete si zde najít i nakladatele, který vydá vaši prvotinu.

5. Portál české literatury

Jestliže hltáte české autory a zahraniční jen sem tam vezmete na milost, určitě jste už narazili na tento web. Na stránce je obrovský výčet českých autorů, u nich jsou samozřejmě i jejich díla a anotace k nim.
Na tomto webu najdete i odkazy na zahraniční literaturu, přesněji řečeno na podobné portály, které se zabývají převážně literaturou psanou v daném jazyce. Takže od finského po španělský portál.
Primárně je to sice stránka určena hlavně zahraničním čtenářům, ale Čech si zde zcela jistě přijde na své. Velmi dobrý je i kalendář s knižními akcemi a nebo i autorským čtením.

6. České centrum Mezinárodního PEN klubu

PEN klub je vám všem asi známý. Je to v podstatě klub, který sdružuje tvůrce psaného slova po celém širém světě. Ale nejde jen o výměnu zkušeností, o co jde rovněž, je i určité dodržování
principů a zásad. Všechny tyto principy si můžete přečíst na webové stránce jejich klubu.
Na tomto webu jsou různé zajímavosti z knižního světa a mnohem mnohem více. Doporučuji minimálně projít, já se na jejich stránkách dozvěděla pár zajímavých informací.

7. eBookEater

Zde si dovolím citovat z jejich internetových stránek, protože sama bych to lépe nenapsala. Navíc, tuto stránku teprve objevuji. :)
"revoluční internetová platforma, která dává šanci publikovat všem kvalitním autorům, bez omezování a byrokracie ze strany nakladatelů. Autoři zde mohou svá díla bezplatně publikovat a čtenáři naopak volně stahovat a hodnotit. Základní myšlenkou projektu je spojení spisovatelů a čtenářů na jednom místě a v unikátní komunitě, která vzájemně sdílí svoji zálibu k literatuře"
Koncept jako takový se mi moc líbí a pokud hledáte něco svěžího, určitě neváhejte a vyzkoušejte. :)

8. LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

To je něco pro mě. Na žánru fantasy je něco, co mě stále nepřestává fascinovat. Ale toto je opravdu nejširší databáze knih tohoto žánru. Funguje na v podstatě totožném principu jako databáze knih. Můžete knihy přidávat, hodnotit, dozvídat se novinky z tohoto užšího knižního světa. Je tu i antikvariát, kde se dají sehnat zajímavé kousky, které neseženete nikde jinde. Takže pokud milujete fantasy nebo sci-fi, už víte, kam zamířit, pokud lačníte po novinkách. A knihy mají rozdělené i podle světů, to aby v tom nebyl takový bordel nepořádek.

9. Knihoběžník

O tomto projektu jste již určitě slyšeli. Je to moc milý a hezký projekt, A já si zase dovolím odcitovat text, který je na stránkách tohoto projektu. 

"Tisíce knih byly rozmístěny po veřejných prostranstvích a v dostupných budovách, aby je mohli čtenáři najít, přečíst, doplnit jejich příběh na tomto webu a poslat dále.
Knihy, které se zapojily do projektu, jsou už od začátku neobyčejné. Žádnou z nich si čtenáři nekoupili, nýbrž je našli na veřejných místech, například v tělocvičně nebo na zastávce tramvaje. Na přebalu knihy má každá kniha samolepku s informací o tom, že kniha se zapojila do projektu Knihoběžník a má na tomto webu svůj profil. Na něm se čtenáři mohou dozvědět například její aktuální status, polohu, zdravotní stav, ale hlavně – její příběh a příběhy jejích předcházejících čtenářů. Ten, kdo knihu najde, si ji může vzít s sebou, kam jen chce – doufáme však, že co nejdále a na co nejnetradičnější místa, kde s ní zažije vzrušující chvíle. Kniha však není jeho. Když ji přečte, budeme rádi, když se s ostatními knihoběžníky podělí o své zážitky na tomto webu. Potom ji stačí jednoduše nechat někde, kde knihu znovu kdosi najde a bude pokračovat v psaní jejího životního příběhu." Já už o něm vím aspoň 5 let, ale stále se mi nepoštěstilo na nějakou knihu narazit, a to poctivě kontroluji (pravda, jednou ročně...) mapu, kde se knihy objevují a opět mizí. Moc ráda bych se do projektu prostě chtěla zapojit, takže pokud se vám to ještě nepovedlo, nebo o tom víte až teď, tak se zapojte, musí to být skvělé
.

  10. Tisíc knih 

 Tisíc knih je docela nový projekt. Je to web, na který se neregistrujete, nic neplatíte a přesto se toho spoustu dozvíte. A jak to funguje? Máte nějakou oblíbenou knihu? Řekněme, třeba Jméno růže.

Napíšete ho a tato stránka vám vyhodí tisíc knih, které jsou vaší oblíbené knize podobné. Bez registrace, bez ničeho. Prostě jen tak. Já už jsem to zkusila nejméně desetkrát. A už je to i zazáložkované u mě v prohlížeči. Více se o tomto projektu můžete dozvědět na stránkách Městské knihovny v Praze.

Vím, že podobných zajímavých stránek a webů je ještě hrozná spousta. Já vybrala podle sebe ty nejzajímavější a ještě jsem se musela krotit, aby tento příspěvek nebyl kilometr dlouhý. Snad jsem tímto výčtem i někomu pomohla,

 TZU

Recenze: Žítkovské bohyně

Říkejte mi blesku. Uvědomuji si, že u ostatních ta recenze byla již dávno. A také si uvědomuji, že už je to dávno dávno u všech v knihovničkách. Ale tak, i já se k tomu ráda vyjádřím (ještě, že se nemusím nikoho dovolovat, by mi to všichni zakázali, určitě).

U anotace mi kniha nepřišla moc zajímavá. Zaujala mě hlavně tehdy, když jsem v knihkupectví obcházela obrovskou horu těchto knížek a ta hora byla lehce nakloněná, asi z toho důvodu, že si lidi knihu hodně brali. A to byl impulz, kdy mě zaujala. Abyste věděli, já recenze ostatních čtu až po tom, co nějakou knihu přečtu, nechci totiž vědět, co se v knížce děje, vlastně ani nechci, aby mi někdo, ač nevědomky, když si to dělám sama tím, že to čtu, podsouval vlastní názory. Takže jsem nevěděla, o čem je. A asi proto se mi tak líbila.

Tady je i anotace, pro někoho, kdo by byl ještě větší neznalec než já a anotace (narozdíl ode mě) čte:
"Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat — prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou?
Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele — její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní…
Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Nebo se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie."

A můj příběh toho všeho je, že jsem neodolala a kniha je teď má, a už je přečtená, ale ráda si ji přečtu klidně ještě jednou nebo dvakrát. Hodně dlouho jsem již knížku nehltala takovým způsobem od prvních několika řádků. Je tam vlastně všechno, co by si zvídavější čtenář mohl přát. S hrdinkou postupně odvíjíme velké tajemství jejího životního příběhu, ten je zajímavý, místy mrazivý a místy velice dojemný. Pasáže velmi zdařile vyvedeného životního příběhu Dory (hlavní hrdinky) jsou prokládány faktickými texty, kde se dozvíte spousty zajímavostí o kraji, kde bohování bylo součástí všeho a všech. Dojemná je i moudrost, která se za bohyněmi tyčí jako obrovksá hora. Autorka zajímavě rozvádí i nacistickou okupaci a ještě zajímavěji chování lidí v této době, a pak také nepohodlnost bohyní pro komunistický režim a občas úsměvné, mnohdy nesmyslné až smutné napadání těchto důležitých postav všech životů, které vznikly a žily v tom kouzelném kraji. Pokud mi něco vadilo, tak to občas byly opravdu dlouhé citace z různých archivů, ale to je jen malá piha na kráse.

Sumasumárum, já dostala, co jsem chtěla, má očekávání byla naplněna vrchovatě. Už vím, kam pojedu stanovat v létě. :)

Mé hodnocení: 9/10

TZU

Dlouhá pauza

Áno, áno, já vím. Dlouho jsem nic nepřidávala. A mám pro to úplně trapnou výmluvu toho, že nestíhám a nemám čas. Čas je drahocená věc. Už jste někdy přemýšeli o tom, kolik ho prospíme a kolik ho projíme a kolik ho zabijeme promarníme na facebooku? Já k tomu bohužel byla nedávno donucena, a když jsem odečetla čas, který budu pravděpodobně chodit do práce a ten, co se sama sobě budu věnovat v koupelně, zbylo mi přibližně 23 let života a to je prosím bez spánku a za předpokladu toho, že se dožiju sta let. Docela síla, že? Taky jste teď ve stresu, že jste se nenaučili jezdit na koni a možná to nestihnete?

A co z toho plyne? Za prvé to, že svým časem bychom měli šetřit, věnovat ho tomu/těm, kteří nám za to stojí. Pak bychom jím ani neměli plýtvat a měli bychom se o sebe starat, těch sta let by bylo fajn se dožít a spoustu toho stihnout. A také, najít si práci, která nás nebude ubíjet, ale naopak, která nás bude bavit (a je mi jasné, že si teď myslíte, tý se to řekne anebo je nějaká chytrá, pff... ale věřte mi, já z toho mám tak trošku depresi ještě teď!).

Takže vzdělávejte se, čtěte, choďte na sluníčko, běhejte, jednou týdně skočte s někým z nejbližších na kafíčko a užívejte si. Není to jen o tom, co se vám postaví do cesty, ale i tom, jak se (to) přijmete a jestli se rozhodnete, že budete spokojení a šťastní. Ono i takové rozhodnutí dělá své. A už bych mohla přestat mluvit jako slovník skřížený s nějakou sluníčkovou knížkou, že?

A má výmluva se v tuto chvíli stala lichou. Nebojte ale, budu se to tu snažit krapítek více rozjet, až se naučím, jak neplýtvat svým časem (a upřímně věřím, že se mi to podaří - už zase zním jako jedno velké klišé, přestávám, slibuji!).

Tak hodně času a hodně síly! :) Příští článek už bude o knížkách, vážně! ;)

TZU

Recenze: Opilé povídky

Tak jsem tady zas! A opět se hlásím s recenzí, tedy s přečtenou knihou. Tentokráte je to těžší klasický kalibr. Jdu si tak po obchodě a v tu chvíli mě zaujmou! Oranžový obal, zvláštní název... jsou mé. A o čem mluvím? O Opilých povídkách. Nakladatelství Mladá fronta vydalo tuto zvláštní sbírku povídek, kde figurují známí i neznámí ruští autoři.

A proč opilé? Jednoduše proto, že ve všech povídkách se potkáte s alkoholem, ať už vystupujícím pod pláštěm šprýmaře nebo i obrovského nechutného démona stravujícím všechny, které pohltí.
Nebudu jednotlivě rozebírat všechny povídky, některé jsou smutné, některé veselé, některé jsou nechutné a některé zkrátka neuvěřitelné. Ráda bych ovšem vypíchla jednu z povídek, a to od Arkadije Averčenka, její název je Dvojník. Musela jsem se smát, když jsem jí četla a konec rozhodně také stojí za to. Do města totiž za tetičkou přijede její nezvedený synovec. Je to šprýmař a rád si dělá z ostatních legraci. A brzy zjistí, že v městečku je mu náramně podobný jeden bohatý a všude známý inženýr, A tak synovec utrácí, pije, přemluví milenku, aby se k němu nastěhovala (tedy, né k němu, ale k panu inženýrovi), i když ví, že pan inženýr má doma i manželku, načež se v místní hospůdce tak opije, že zanechá panu inženýrovi obrovskou sekyru a sám si řekne, že je toho akorát tak dost. Ráno se vypraví k vlaku, tam si ještě chvíli hraje na inženýra, jenže, jeho dvojník má i své stinné stránky, a tak mu vlepí pěknou facku jeho protihráč v kartách z minulého týdne. A milému synovci se najednou neodjíždí tak lehce...
 Nevím, čím to je, ale Rusové dokáží člověka opilého popsat tolik způsoby, že by to vydalo na daleko delší knihu než tuto, 250 stran, tlustou.

A teď, co říká anotace: "Výbor povídek z ruské staré i nové klasiky čtenáři představuje vrcholy prozaického ztvárnění opilosti, opilců a alkoholového opojení ve všech podobách. Setkáme se zde s postavami nejen ovíněnými či s lehkou špičkou, ale také zpitými pod obraz, s hrdiny, kteří v deliriu spatří věci nevídané, s postavami na večírcích zábavných i takových, kde se chlastá jako o život. Pokaždé jde ovšem o literárně vytříbené a skvostné texty předních ruských autorů."

Pokud máte chuť na něco odlehčeného a zajímavého, směle do toho!. Nesmíte to ovšem číst jako já včera, když jste zrovinka v půlce povídky o deliriu tremens a pod vámi v metru sedí opilec, u svých nohou má nazvraceno a na čele zaschlou krev, jak s sebou někde praštil, navíc to z něj táhne i na dva metry, bleh! Já se u toho bavila i občas bědovala (ano, občas to u knih dělám). Rozhodně je to ale výbor povídek, co dělá autorům čest a povídky jsou typicky ruské. Nejsem žádný rusofil, ale jakožto klasiku vřele doporučuji! Třeba zjistíte, že jste toho o opilosti věděli vážně málo (jako já). A nebo objevíte autora, který vás zaujme.

Mé hodnocení: 8/10

TZU

Recenze: Odvážní a čekatelé

Tak i ke mně se dostala tato vcelku nová (rozumějte nově vyšlá) kniha. A jsem docela ráda, že jsem si jí přečetla, i když... znáte to... přehnaná očekávání... no, ale nebudu předbíhat.

Není u mě typické, abych si předem o knížce moc zjišťovala, vlastně si ani nečtu moc anotace, protože to je jako s filmem, když se mi prozradí děj, už mě to pak tolik nebaví, ale spíš nudí. Jenže u této jsem to udělala. Jedna z "lákaček" tvrdila, že se toho spousty dozvíme o chemické fyzice, což je obor, který studuje hlavní hrdinka. A já tomu naivně věřila.
Ale teď ke knize, v anotaci se dočtete:

„Ingrid, studentka oboru chemická fyzika, si neví rady s láskou. Na tom by v jejím věku nebylo nic neobvyklého, ona se však zamilovala do ženy, která je ke všemu o víc než dvacet let starší.

Řadu měsíců zápasí s touhou projevit ženě náklonnost, zároveň ji ale vyčerpává „přízeň“ neúnavného ctitele docenta Madnarovského. Ten studentku pronásleduje s posedlostí šílence... “

A pokud je na knížce něco opravdu pěkného, tak je to obálka, posuďte sami:

A teď pěkně od začátku. Jak už jsem avizovala, o chemické fyzice se nedozvíte zhola nic, což mě lehce překvapilo a lehce zamrzelo, když je to už v anotaci tak nějak "otloukáno o hlavu". O čem se lze ale dozvědět, je stalking. Autorka ho rozhodně pojala naturalisticky a až agresivně. Vykreslení hlavní hrdinky mi přišlo umělé a rádoby napínavší (ani nevím, jestli je to běžné slovo, když tak pardon) čtenáře. Jenže, tím je naše nemilá hlavní hrdinka nijaká a divná. Skoro jako by si libovala v tom, co se jí dělo/děje.

O tom, jak mě Ingrid rozčilovala svou sebelítostí a neschopností svědčí i to, že jsem daleko raději sledovala, jak se vyvíjí vedlejší postavy, a že tam alespoň nějaký vývoj byl. 

Sledujeme lásku, na různých úrovních, hlavní dějová linka nás vede po ose Ingrid a jejího spolužáka Kryštofa, který je do ní beznadějně zamilován a docenta Madnarovského, který jí naopak bez přestání pronásleduje a ztrpčuje život. Ingrid je zamilovaná do své učitelky, které je přezdíváno Marylin a nedokáže se s tím nijak vyrovnat, Kryštof se jí snaží chránit, naznačuje jí, co k ní cítí, ale Ingrid se brání jak té jeho "záchraně", tak i jakékoli jiné pomoci.

Já si nedovedu představit, že bych byla v podobné situaci, asi to není nic jednoduchého, ale asi bych to jen útrpně nesnášela a snažila bych se s tím něco dělat. Jsem ale samozřejmě ráda, že jsem se s podobným problémem nesetkala.

Sečteno a podtrženo, mám z knihy smíšené pocity. Četla se dobře, přečteno jsem to měla asi za den, ale chybí mi větší propracovanost hlavní hrdinky a vlastně i Kryštofa. Docent Madnarovský byl postavou kterou jsem si naopak užívala, spolu s těmi dalšími vedlejšími.

Za sebe doporučuji, myslím, jak jsem tak procházela recenze, že jsem jedna z mála, které se na této knize něco nezdá. Určitě vás to donutí se nad celým problémem, který je zde nastíněný zamyslet a popřemýšlet, co byste na místě hrdinky udělali vy.

Mé hodnocení: 6/10

TZU

Sluníčkové knížky: jak je snáším já?

Rozhodně se tímto článkem nechci nikoho dotknout. A už vůbec nechci nikoho rozladit nebo rozčílit. Jenže, věc se má tak, že já veškeré knihy, zabývající se prvoplánově zvedáním sebelítostivé depresivní nálady, nemůžu vystát a nemám ráda.
Myslím si totiž, že pokud se někdo v takové náladě ocitne, tak přeci jako blázen nepoletí do nejbližšího knihkupectví a nebude tam rabovat v regálech takové knihy. A pokud budu předpokládat, že už jí doma má, nedovedu si představit a možná tím někomu křivdím, že si k ní usedne s začne si zvedat náladu a smát se a veselit nad podobnými tituly. Tím samozřejmě nenarážím na to, že by se neměly podobné tituly vydávat, to vůbec ne (ony jsou to ve své podstatě velmi roztomilé knihy a knížečky), ale člověk by je měl mít s něčím spojené.
Je asi pravdou, že podobné tituly potěší spíše romantické duše, ale snad ani tyto dušinky nepotěší knížtička plná citátů, které autor kdo ví kde vytáhl a dohromady všechny jsou o všem a o ničem.

Dám milost těmto titulům pouze pokud jsou darem, a to darem dobře myšleným. Pak, souhlasím, že mohou pozvedávat na duchu, zlepšovat náladu a odstraňovat sebelítost, už jen tím, že si vzpomenete na toho, kdo vám ji dal a uvědomíte si, že nejste na světě sami (ale máte skvělé přátele, rodinu nebo i jen známé). Uvedu příklad publikace, která by mě potěšila, jako dárek a pak také publikace, kterou by ani fakt, že je darovaná, nemohl zachránit v mých očích.

Případné potěšení (tedy to, co bych vzala na milost):

(A víte proč? Protože je to takové milé, Honza Volf to vydává sám na vlastní náklady, a je to psané ručně a je vidět, že si s tím dal i práci a opravdu chtěl hodně lidí potěšit.)

Případné NEpotěšení:

(A víte proč ne? Protože to je knížtička, která je neosobní a připadá mi jako něco, po čem sáhne člověk, co si vámi není jistý. Pořádně vás nezná a myslí si, že vás uchlácholí několika citáty. Pozor, pozor, já citáty zbožňuju, ale né v podobných publikacích!)

A jak jste na tom vy se sluníčkovými publikacemi? Těší vás? Nebo je, stejně jako já, raději obcházíte v knihkupectvích obloukem?

TZU

Beigbeder - Povídky psané pod vlivem extáze

Zašla jsem zase po dlouhé pauze do knihovny. Dlouhá pauza byla ze dvou důvodů, doma mám tuny knížek, které musím přečíst a nebyla jsem v ČR celý minulý školní rok, tak to moc nemělo smysl, platit si členství.

A možná to znáte, možná ne, ale místo vybraných třech knih (které jsem si poctivě vyhledala na internetu, že tam vážně jsou) jsem si domů přitáhla knih rovných deset. A mezi nimi byla i tato:

 

A teď, jak se mi líbila a proč jsem si jí vypůjčila? :) Šla jsem kolem regálů, kde jsou dané knižní lákačky. a zaujala mě obálka a když jsem se mrkla blíž, zaujalo mě to ještě víc. Pořádné psychedelické povídky, to je něco, co jsem asi potřebovala, protože se mi knížka líbila. Nejlepší povídka, která mě dostala, se jmenuje "Nejhnusnější povídka knížky" a něco na ní je.

Na autorovi je rozhodně vidět, že to opravdu psal pod vlivem extáze. Občas nedává smysl, občas je těžší to číst, ale pak jsou pěkné, syrové pasáže. Někdy je i hodně naturalistický a docela souhlasím s jedním hodnocením na Goodreads, kdy tam někdo psal, že je to jeho první francouzská četba a má z ní velmi širokou slovní zásobu v sexuální oblasti. :D Já to sice ve francouzštině nečetla, ale i česky byla tato oblast vydatná.

Beigbeder propere snad úplně všechno, vyšší vrstvy společnosti, princeznu Dianu, naivní lásky a i ty méně naivní.

 

Pokud si někdo chcete přečíst krátké, občas neucelené příběhy bez konce, za to zajímavé a rozhodně poučné, vydejte se pro ni. Za sebe doporučuji, vícekrát se to ale číst nechystám.

 

 

Mé hodnocení: 7/10

 

 

TZU

Co je již dlouho rozečteno a ne a ne dočíst?

Začnu malým povzdechem, prokrastinace flákání je hrůza. Ovšem, kdyby nebyla škola, nebyla bych ani já, protože ač to bude znít řádně ujetě, já mám školu ráda a nevím, co si bez ní za pár těch let, kdy jí možná budu muset nadobro opustit, počnu. A kdyby nebyla práce do školy, nebyl by ani tento článek (a kruhy pod očima). Ale stop sebelítosti a jde se na věc.

Ráda vám ukážu knihy, se kterými bojuji jak se dá, ale asi je snad nikdy nedočtu. Někdy je na to vážně potřeba čas (se jim věnovat a sedět u nich se slovníkem...na to fakt teď nemám nervy) a někdy je prostě stále předbíhají jejich o i o větší fous (pro mě) zajímavější kolegyně.

1. Unter der Rose

 Kniha, kterou jsem shodou okolností dostala zdarma ke zrecenzování a vážně se stydím, že jsem to ještě neprovedla. Pravda, není žádný časový limit, za který byste knihu měli stihnout přečíst a napsat, co si o ní myslíte, ale řekněte sami, rok už je docela dlouhá doba, že?

A jak jsem se k ní dostala? Jistě mnoho z vás zná Goodreads a jistě mnoho z vás ví, že se tam dají i "vyhrávat" knihy. Tedy, že vám je autor pošle a vy o nich něco napíšete. Já tuto možnost objevila před rokem a plna nadšení (tou dobou jsem byla ve Vídni) jsem se přihlašovala na všechny giveaways, které mi to povolilo. Osud tomu chtěl, abych místo anglické knížky (kterou přelouskám za stejný čas jako českou a většinou si i užívám, že to ten překladatel nezmrvil nezkazil) dostala německou. A já jsem na tom s němčinou né úplně slavně. A tak mi chudinka už rok sedí v knihovničce a smutně na mě kouká a vrhá na mě vyčítavé pohledy, kdykoliv jdu kolem. Ale já jí jednou pokořím!

2. Game of Thrones

 Jsem asi za hrozného barbara mezi knižními blogery a bloggerkami (mám dilema, jestli jedno "gé" a nebo dvě, tak mě když tak omluvte), ale já se tím vážně nemohu prokousat. Nepřijde mi to tak úžasné, jak se ze všech stran na mě valí. Přijde mi to zbytečně popisné, zbytečně se snažící o velké epično, zbytečně moc postav a zbytečně nudné. Ne, vážně, já tu knížku mám ráda (hezky voní, jako skoro všechny), dostala jsem jí od mé sestřičky (ano, ano, od Cley, tipujete správně) a ráda bych jí dočetla, ale není pro mě zajímavá. A je anglicky, což je paráda. Ale je to pro mě spíš taková řehole. Jako kdybyste věděli, že máte rozdělanou práci, ke které když si sednete, budete po chvilce odcházet unavení a uondaní. Tímto se omlouvám všem, které jsem svým výčtem negativních a ještě negativnějších názorů na GoT urazila. Dala jsem si za cíl, že to přečtu a že se překlenu přes tu nudnou fázi, prý se to dá, začátek je prý nudný. Jenže je tam hodně prý a to já si zatím budu číst knížky, které na mě svou zajímavostí přímo křičí. A to jsem prosím milovnicí fantasy! Co se mnou proboha je?!

3. Nekonečná série Mortal Instruments (Nástroje smrti)

 První díl této série jsem četla v češtině a líbil se mi. Fantasy svět (jak já ho mám ráda) zase trochu jinak pojatý. Bylo to zajímavé a dokonce se to i zajímavě rýsovalo dál. Tak jsem koukala na webové stránky knihovny, kde druhý díl byl právě čerstvě a byl beznadějně rozpůjčovaný. A tak co by ne, kamarádka si dopředu druhý a třetí díl koupila (v angličtině), a tak jsem si je půjčila. A teď to přichází, druhý díl jsem dočetla, nenadšená, neuchvátilo mě to, ale dočetla jsem to za celkem krátkou chvíli. Třetí díl už byl horší, u toho jsem téměř trpěla, ale také jsem ho dočetla, sice asi po dvou měsících, ale nakonec jsem si gratulovala, že jsem statečná a úžasná a skvělá a že se jen tak nevzdávám. Jenže, pak přišlo dilema, dostala jsem se ke čtvrtému a pátému dílu (u toho teď trpím, abych vám nastínila vývoj událostí) a začalo rozhodování, jestli nechat sérii rozečtenou a už se k ní nikdy nevracet pokračovat, až si odpočinu od stylu psaní, hlavních postav a celého fantasy světa, a nebo pokračovat dál. A tady přichází ta asi obrovská chyba. Nepřestala jsem. A čtu dál. Stále! I když teď Clary nemůžu vystát a Jace mi přijde tak moc dokonalý, že v mých očích se začal podobat umělohmotnému Kenovi! Ale protože nemám ráda nedočtené knihy (a jednu jedinou jsem v životě nedočetla, o tom asi někdy příště), srdnatě pokračuji dál. Jestli až někdy dočtu ten pátý díl, tak si rozmyslím, jestli mi to za tu nudu a ty nervy stojí, dočíst celou sérii, ale znáte to, pak už jen jeden jediný díl... Asi jsem vážně blázen?!

A co nemůžete dočíst vy? Dočítáte vždycky všechno?

TZU

Horalka aneb trocha klasiky neuškodí

Když jsem pátrala po různých knihách, které bych si mohla koupit, jelikož jich není nikdy dost (možná to znáte, obzvláště, když je na ně nějaká sleva), padla mi do oka Horalka, v Levných knihách ji mají/měli dokonce za úplně směšnou cenu kolem třiceti korun (což je až skoro hřích!).

Nevím, jestli příběh znáte nebo ne, ale byl už několikrát zfilmovaný a obecně patří ke klasice, která se objevuje i v povinné školní literatuře. Za mě je to něco, co byste určitě neměli vynechat. Dobře, jsem trochu jiná kategorie a vyžívám se v knížkách s tématikou/pozadím 2. světové války, ale toto je takové opravdové, místy až syrové.
Zpočátku se mi děj zdál lehce uspěchaný, takové to, když si říkáte, že to snad musí být za chvilku konec, pokud autor nasadil takové tempo. Tak po čtvrtině knihy se to ale uvolní a dál se to čte úplně samo.
Abych vás trochu uvedla do děje, na celý ten hořký příběh se díváme očima Cesiry, která se před koncem války v Itálii rozhodne z Říma odejít do hor, zpět do vesničky, kde se narodila a vezme s sebou svou téměř dospělou dceru. Samozřejmě to není tak jednoduché a nejen cestou tam se jim přihodí nejedna útrapa. Můžeme sledovat, jak se mění její náhled na svět, jak postupně zjišťuje, že na válce se nedá zbohatnout, pokud člověk nechce krást a nebo se snížit k ještě horším praktikám. Jak válka ubližuje a dělá z lidí chamtivce a odhaluje v nich to špatné. A také vidíme válku znamenající zmar, okamžiky radosti následované zklamáním a hlavně, jak se naděje v něco lepšího mění v rozčarování z toho, že válka nic lepšího nepřinese.
Charakterové změny postav jsou popsány s lehkostí autorovi vlastní, stejně jako jeho vylíčení, jak na lidské povahy působí okolí a jak lze ze dne na den změnit náturu prostého člověka.
Kniha na mě rozhodně hluboce zapůsobila a doporučuji všem, kteří rádi sledují charakterový vývoj postav a rádi se nad knihou zamyslí. Plánuji si ji přečíst za několik let ještě jednou, třeba mě osloví opět nějak jinak.

Mé hodnocení: 9/10

TZU

Rohy aneb když moc pijete...

Ale takhle to vážně začíná! Ig Perrish se probudí po flámu, rok po násilné smrti své přítelkyně, a na hlavě mu raší rohy. No a díky nim se mu dostane možnost zjistit, kdo zavraždil jeho milovanou (všichni si myslí, že o byl on) a pomstít se. K obsahu vám vlastně řeknu jen tohle, protože si myslím, že by nebylo fér prozrazovat víc.
Kniha se mi líbila, sice jsem původně čekala něco jiného (trochu větší komedii), ale nakonec i tak jsem to dost ocenila. Je fakt, že je dost vidět vliv autorova otce, je to Stephen King.
Co mě trošku rozhodilo byl styl psaní. Chvilku vypráví jednu část příběhu a  pak najednou přeskočí ve vyprávění do času o několik let dříve, což pro někoho může být šok (třeba pro mě).
Na co se ale opravdu těším je filmové zpracování. Hlavní roli zahraje Daniel Radcliffe, což ve chvíli, když čtete v knize narážky na Harryho Pottera začnete se smát nahlas v tramvaji a jste za cvoka (jak jinak se mnou, že?)
Na rovinu říkám, že je to horor, místy mi opravdu bylo špatně, ale protože jsem byla odhodlaná dočíst to, zvládla jsem to. Sama doteď nevím jak, ale snažila jsem se fakt hodně, abych znala konec a jsem ráda, že jsem si to dočetla. Nakonec se z toho vyklubala celkem dost kvalitní kniha, která je ale dost nedoceněná, proto ji koupíte ZDE za celkem ironickou cenu, ale stojí za to mít jí v knihovně.
Na závěr vám sem dávám trailer na filmové zpracování :)

Moje hodnocení: 8/10

CLEA

Knižní divnosti aneb mé zvláštnosti chování, co se týče knih

1. Poznáte mě na první pohled v MHD, nebo i na ulici. Jakmile spatřím, že někdo třímá v rukou knihu, bystřím zrak, zrychluji a všelijak se nakrucuji (pod okatým maskováním typu zavázání si tkaničky) a se zrudlým obličejem (od toho úsilí) se snažím zaměřit, co dotyčný/á čte. Pokud se mi to povede a já si přečtu nadpis, buď uznale pokývám hlavou (četla jsem a byla to dobrá kniha) nebo se nesouhlasně zamračím (četla jsem, ale kniha dobrá nebyla) a nebo pozvednu jedno obočí, vytáhnu diář a knihu si zapíšu, abych si jí pak mohla pořádně prolustrovat (neznám a nečetla jsem, a když to čte někdo jiný, musím to číst taky).

2. Toto stále tak trochu patří k bodu jedna. Pokud někdo v tramvaji nebo i metru čte, knihu má rozevřenou a já mám (byť i nepatrnou) možnost (rozumějte skulinku) se mu dívat přes rameno, tak i když je to neslušné, nemohu se udržet a činím tak. Vážně. Čtu lidem přes rameno. Jako kdybych to dělala jediná. Ale dělám to s dobrým (a převážně sobeckým) úmyslem. Pokud mě těch několik ukradených řádků zaujme a já zjistím i název knihy, mohu si jí přečíst (a být šťastná a v duchu děkovat tomu někomu, pokud je dobrá). A navíc mi to slouží i pro pobavení, protože některé knížky jsou vážně zvláštní až divné (dokonce i víc, než mé knižní chování).

3. První, co mě u knih, kromě názvu, autora a obálky, zaujme, je vůně nebo puch. Miluju čichání ke knihám a miluju křídový papír, protože "voní" nejlépe. Kdybych mohla, tak si zakoupím tu knižní "vůni" a stříkám si to po všem, co vzdáleně připomíná papír. (Uznávám, že kdybych tak "voněla" já, asi by se se mnou tolik lidí nebavilo a možná by si i lidi v tramvaji odsedávali...)

4. Nikdy si nečtu dopředu, o čem kniha je. U většiny anotací mi totiž přijde, že prozradí až moc z děje knihy a já pak jen po celý děj čekám, kdy se ta událost, "deklarovaná" na přebalu, stane. Abyste si ale nemysleli, podobně divná jsem i u filmů, tam jediné, co chci vědět dopředu, je název filmu a občas i žánr.

5. Ztrácím záložky jako na běžícím pásu a nikdy mi nevydrží déle, než jednu knihu. Vlastně ani nepochopím, jak si někdo může číst a tu záložku (neztratit) nezničit. Já si s ní totiž vždy při čtení hraju. A pak také chudinky dopadají, jak dopadají. Já a záložky jsme se nenašli a asi ani nenajdeme.

A jaké jsou vaše knižní divnosti?

TZU

Začínáme?

Nemělo by se chodit kolem horké kaše a proto rovnou začneme. ;) Proč jsem si já chtěla založit blog a ještě k tomu zrovinka o knížkách? Asi proto, že odmala jsem knihomol  a od knížky mě museli ostatní odtrhávat někdy i násilím. (Asi to znáte, když je to napínavé, nemůžete přeci jen tak odejít. ;), skoro ani na záchod - že se vám to nestává, no jasně, mně taky ne...)

Takže už je asi jasné, o čem to bude. A teď, abych na to nebyla sama, nebudou tu jen velmi duchaplné a hluboké příspěvky ode mě, ale i od mé nevlastní sestry. Jak to s námi je vám určitě někdy vysvětlíme.

A co tu můžete čekat? Nejen recenze knih, ale i tipy na jejich zakoupení, a co se děje na světové knižní scéně se tu určitě také dozvíte. Budeme jedině rády, když k nám budete chodit relaxovat nebo se i sem tam dozvědět nějaké ty zajímavé informace a novinky. Tak já jdu na první knižní recenzi, ať jí tu do konce tohoto týdne máte.

Tak knihám zdar a očím zvláště! (Co bychom bez nich dělali? - opět jedna z mých hlubokých myšlenek.)

TZU