Dlouhá pauza

Áno, áno, já vím. Dlouho jsem nic nepřidávala. A mám pro to úplně trapnou výmluvu toho, že nestíhám a nemám čas. Čas je drahocená věc. Už jste někdy přemýšeli o tom, kolik ho prospíme a kolik ho projíme a kolik ho zabijeme promarníme na facebooku? Já k tomu bohužel byla nedávno donucena, a když jsem odečetla čas, který budu pravděpodobně chodit do práce a ten, co se sama sobě budu věnovat v koupelně, zbylo mi přibližně 23 let života a to je prosím bez spánku a za předpokladu toho, že se dožiju sta let. Docela síla, že? Taky jste teď ve stresu, že jste se nenaučili jezdit na koni a možná to nestihnete?

A co z toho plyne? Za prvé to, že svým časem bychom měli šetřit, věnovat ho tomu/těm, kteří nám za to stojí. Pak bychom jím ani neměli plýtvat a měli bychom se o sebe starat, těch sta let by bylo fajn se dožít a spoustu toho stihnout. A také, najít si práci, která nás nebude ubíjet, ale naopak, která nás bude bavit (a je mi jasné, že si teď myslíte, tý se to řekne anebo je nějaká chytrá, pff... ale věřte mi, já z toho mám tak trošku depresi ještě teď!).

Takže vzdělávejte se, čtěte, choďte na sluníčko, běhejte, jednou týdně skočte s někým z nejbližších na kafíčko a užívejte si. Není to jen o tom, co se vám postaví do cesty, ale i tom, jak se (to) přijmete a jestli se rozhodnete, že budete spokojení a šťastní. Ono i takové rozhodnutí dělá své. A už bych mohla přestat mluvit jako slovník skřížený s nějakou sluníčkovou knížkou, že?

A má výmluva se v tuto chvíli stala lichou. Nebojte ale, budu se to tu snažit krapítek více rozjet, až se naučím, jak neplýtvat svým časem (a upřímně věřím, že se mi to podaří - už zase zním jako jedno velké klišé, přestávám, slibuji!).

Tak hodně času a hodně síly! :) Příští článek už bude o knížkách, vážně! ;)

TZU